Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Jak se píše e-kniha

Jelikož blog je prostředním méně formálním, rád bych zde shrnul některé své postřehy a dojmy o tom, jak vznikala má nová kniha K mezipředmětovému dialogu. A také důvody proč není třeba se tvorby knihy bát.

 


Psaní knih pro mě není činností zase tak mimořádnou. To o co jsem se pokusil poprvé je, vytvořit knihu, která vyjde bez nakladatele a jen tak pro radost. Zároveň mi šlo o celkový proces osahání si tvorby a vyzkoušení, zda je něco podobného dosažitelné pro běžného učitele.

Vytvořit text

Základem je samozřejmě mít k dispozici text, který má být součástí knihy. Vlastně to celé původně vzniklo jako série článků pro RVP.cz, ale nakonec jsem usoudil, že dát tomu celému jednotný vzhled a formu bude asi lepší a vhodnější. V mém případě tedy šlo o celkem jedenáct článků (jednotlivé osobnosti a úvodní slovo), zvlášť jsem si zpracoval předmluvu, závěr a doporučenou literaturu.

Tato forma psaní je výhodná v tom, že se dají snadno odškrtávat úkoly (Evernote je na to výborný) – každý den člověk napíše kapitolu nebo půl a za chvíli je hotovo. V mém případě trvalo déle, protože jsem text dopsal a než jsem se dostal k sazbě a dalším krokům uplynul skoro rok. Dokument je připravený ve Wordu, což je pro „rychlosazbu“, kterou jsem zvolil asi nejsnazší řešení.

Pak následuje korektura a text je hotový.

Obrázky

Jakmile je text hotový, je možné začít pracovat s obrázky. To je jedna z mála věcí, na kterou jsem si sám netroufnul a kterou jsem nechala na své ženě. Všechno je děláno v Queeky, což je poměrně pěkný nástroj na kreslení na počítači. Jediný problém byl, že jsme se neshodli na formátu – takže zatímco obrázky jsou určené pro formát typu A (konkrétně A3), sazba je B (konkrétně B5).

Titulka je vlastně obrázek s rámečkem, text je do ní dodaný až během sazby.

Sazba

Zde jsem měl výhodu, kterou asi většina učitelů nemá – sázel jsem knihu v inDesign 6 od Adobe. Bylo to rychlé a jednoduché. Stačí si nastavit šablony stránek a pak jen importovat text. Import z Wordu funguje velice pěkně až na styly, které se poškodí. Nastavil jsem všude jeden typ písma a případné úpravy ve velikosti fontů či roztočích dělal ručně. Na co je nutné zapomenout je import vzorečků.

Pak stačilo vložit obrázky, ty jsem sázel tak, aby byly nastavené ve stejné velikosti, jako jsou textová pole, aby se to pěkně četlo. Od začátku se počítalo s tím, že půjde o e-book, takže vše může být pěkně v barvě. Ručně je třeba si pohlídat (nebo použít skripty) vdovy a sirotky a také jednopísmenné předložky na konci řádku.

Jediné, co jsem musel více řešit je práce s prázdnými stránkami – to je u e-booků problém. Měl jsem jen jedno ISBN, takže všechny knihy mají vypadat stejně, včetně počtu stránek. A zatímco na tabletu nebo na Slideshare nejsou žádné vložené stránky potřeba, na Issu, kde je možné si vše přečíst a prolistovat ano. Tím, že mám obrázek na začátku každé kapitoly a nějakou formální úpravu začátku i konce knihy, bylo třeba do ní vložit poměrně hodně prázdných stránek.

inDesign pak provede export do PDF souboru, se kterým si lze dělat, co člověk chce. Naopak export do e-pub je sice možný, ale výsledky jsou většinou nevalné. Samotná sazba zabrala asi hodinu až dvě – není extra krásná, ale šlo mi v ní do velké míry o test použitelnosti pro ostatní učitele.

Jiný postup by se volil, kdybychom chtěli z knihy mít interaktivní magazín. V takovém případ by bylo možné sáhnout buď po LucidPressu nebo pod Joomagu.

ISBN

Každá kniha by měla mít ISBN. Existují v zásadě dvě základní možnosti jak ho získat. Buď řádně, takže škola, vydavatelství nebo občanské sdružení má někoho, kdo je proškolený a pak vyplní přihlašovací lístek (nebo má přiřazený celý blok ISBN) a číslo dostane.

Druhou možností, kterou jsem chtěl vyzkoušet je přidělení ad hoc. To je určené pro osoby, které si vydávají knihu sami, nebo organisace, co mají jeden nebo dva publikační výstupy. V takovém případě je potřeba napsat do Národní knihovny a uvést základní údaje o publikaci:

  • Název a podnázev
  • Jméno autora
  • Rok vydání
  • Nakladatele
  • Místo vydání a bydliště (adresa instituce)
  • Zda půjde o e-knihu, tištěnou nebo obojí
  • U e-knihy kde bude vystavená (stačí třeba uvést, že na ISSU či Slideshere)

Během týdne má člověk k dispozici ISBN, které může vložit do knihy a je vlastně hotovo. Pokud jde jen o e-knihu, není třeba řešit ani povinné výtisky či jiné administrativní úkony, vše se vyřeší e-mailem.

Kam sní?

Možností je více – nabízí se Issu, pro které jsem se primárně rozhodl já – především pro to, že má pěknou čtečku. Slideshare je zajímavý zase tím, že umí vytvořit poměrně velkou čtenost a návštěvnost. A pak je zde možnost pracovat se samotným PDF – sdílet jej, dát si na web atp.

Závěr

Jak je vidět, vytvořit elektronickou knihu není nic těžkého nebo náročného. Vlastně všechny procesní činnosti mimo samotného psaní nezabrali o moc více času než jeden pracovní den, což rozhodně není nedostupná investice. Kniha je dostupná zde.


    hodnotili 4 uživatelé

Jeden komentář k příspěvku

  1. avatar

    V závěru uvádíte: „Jak je vidět, vytvořit elektronickou knihu není nic těžkého nebo náročného.“
    To jste elektronickému publikování udělal medvědí službu. Myslím, že tento motivační článek k publikování e-knih odráží chápání tvorby e‑knih mnoha lidí, kteří možná mají profesionální programy pro sazbu jako je InDesign, ale dělat sazbu se učí jako samouci a často neřeší kontrolu pro možné výstupy.
    I když velké množství „starých“ sazečských pravidel pro tisk je dále pro sazbu e-knih použitelná, tak v nakladatelství pořád ladíme správné pracovní postupy. Napsat „Dělejte si to sami, je to snadné a rychlé!“, čtu bohužel neustále. Zkuste si pustit e-knihu na hlasový výstup. Článek by snesl mnohem více vyvážit konkrétnějšími informacemi z tvorby a popsat úskalí nejrůznějších výstupů (tj. způsoby reprodukování textu a obrázků), která e-kniha nabízí.
    Připravit sazbu k publikování pro čtečky je mnohem náročnější než ji přípravit do tisku. Práce je založena na důsledném dodržování sazečských pravidel, která jsou dnes podřízena HTML výstupu a Unicode standardu. Z té vaší ukázky je patrné, že jste nepolíbený pravidly sazby a vůbec neřešíte problematiku elektronického publikování.
    V části Sazba uvádíte: „Import z Wordu funguje velice pěkně až na styly, které se poškodí.“
    Problematiku stylů jste sice nakousl, ale nedořešil. K čemu je taková informace dobrá? Čtenář by si mohl odnést z toho Vašeho článku, že použití stylů v textových editorech vlastně není potřeba. Opak je pravdou. Styly ve Wordu výrazně urychlí následné formátování textu v InDesignu zejména u složitější sazby. Sázím učebnice a přemlouvám autory a redaktory, aby se naučili používat styly ve Wordu, LibreOffice apod.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.