Úvodní strana Seznam blogů Blogeři VIP blogy Registrovat se a založit nový blog

Digitální informační kurátorství

Od šedesátých let dochází ve společnosti v Evropě, Severní Americe, ale také v Japonsku a dalších zemích k jevu, který lze označit jako informační revoluce. Není jen otázkou nějakého technologického pokroku, ale zcela zásadní změny lidského chování, komunikace, ekonomie, sociálních vazeb či kultury. Současná škola na tuto situaci reaguje s určitými rozpaky a zpožděním, což je pochopitelné. Neustálý tlak na to, aby se školství reformovalo, je patrný již od dvanáctého století a zřejmě bude vždy průvodním jevem této lidské činnosti.

Ostatně i řecké slovo παιδαγωγία ((paidagogia) označuje proces vedení dítěte, nikoli jeho přivedení. Právě nedokonavý vid, to, že škola je spíše než místem přípravy na konkrétní povolání časem formování a prvních krůčků směrem, který si každé dítě, později žák či student vyberou, je pro naše chápání vzdělávacího procesu klíčové. Vše, co budeme psát o informačním a digitálním kurátorství, bude směřovat právě tímto směrem. Škola by měla naučit především učit se.

V tomto krátkém úvodu – či sérii textů – chceme nabídnout vhled do problematiky mimořádně zajímavé, silně spojené právě s fenoménem informační společnosti. Je zřejmé, že škola nemůže připravovat pro pracovní trh, neboť není nikdo, kdo by věděl, které profese budou za dvacet let existovat, případně jak budou vypadat. Z tohoto důvodu by mohlo být jednou z cest vedení k samostatnému učení se, schopnosti organizovat informace kolem sebe a brát si z nich to zajímavé a potřebné. Digitální informační kurátorství je cestou ke vzdělávání, v jehož centru je student.

Postupně se budeme věnovat obecnějším východiskům spíše pedagogického charakteru – jak vypadá ICT v životě školy, co je digitální kurátorství, jaký je jeho vztah ke vzdělávání, jaké by měly být kompetence kurátora atp. Dále se dostaneme k tématu tvorby osobního vzdělávacího prostředí a jednotlivým nástrojům na digitální kurátorství. Samostatná kapitola je přitom věnována nástěnkovacím nástrojům, které jsou z hlediska rychlé a snadné implementace ve škole zřejmě nejdostupnější pomůckou.

Kurátorství, jako jedna z cest k modernímu učení, vyžaduje mnohem více než jen aktivní činnost pedagoga nebo technické zázemí a prostředky. Vyžaduje především změnu myšlení, chuť vyjít z naučených rámců a experimentovat. Nachází se přitom přesně na pomezí informační vědy a pedagogiky. V informační vědě jistě bude čerpat poznatky z informačního chování, práce se zdroji, ale také vizuální prezentace dat. Z pedagogiky pak schopnost pracovat systematicky s tématem, dát mu ucelenou formu a příběh, vybrat přiměřené materiály a vytvořit takové osobní vzdělávací prostředí, které bude dlouhodobě funkční a povede k dobrým výsledkům.

Ač nemůžeme jít ve všech tématech do takové hloubky, jakou by si zřejmě zasloužila, doufáme, že následující úvahy a poznámky budou dostatečně obsáhlé na to, aby se díky nim mohl člověk – bez ohledu na to, zda je informační specialista či pedagog ‒ do tohoto procesu aktivní tvorby pustit.

Od přednášení ke kurátorství

Role učitele se v současném školství rychle mění a transformuje. Protože jsou informace stále lépe dostupné (tedy s rostoucí penetrací ICT), klesá význam pedagoga, který vystupuje jako ten, který má předávat sadu znalostí. Ty si žák může najít v podstatě kdekoli a kdykoli. To, co se jeví jako důležité, je těmto informacím vytvářet kontext a budovat seznamy kvalitních, žákům dostupných zdrojů dat.

Exponenciální růst dat a informací na internetu i v nejrůznějších oborových agregátech na jednu stanu zásadním způsobem zvyšuje dostupnost zajímavých a kvalitních dat, která mohou posloužit pro lepší informovanost, ale současně zvyšují nároky na posuzování relevance dat, jejich filtrování a zpřístupňování.

Učitel, který zastává paradigma behavioralistické,[1] je tak v neustálém soupeření s Wikipedií a dalšími zdroji, které mají studenti k dispozici. Testování faktických znalostí je sice svým způsobem potřebné, ale nemůže u něj zůstat. Prostá deskripce či opakování naučených dat, pouček a pojmů pracuje pouze s nižšími patry Bloomovy taxonomie, což je nutné vnímat jako problematické. Kutikulární reforma, která přinesla konstruktivistický pohled na proces vzdělávání (a stále více se o slovo hlásící konektivismus[2]), provádí redefinici role učitele.

Pedagog již není ten, který ví a učí ty, co neví, ale měl by být spíše moderátorem, průvodcem, facilitátorem. Člověkem, který studenty dokáže nadchnout a získat. Moderní technologie nabízí dvojí posun. Předně je zde rozvoj oblasti, kterou lze označit jako digitální informační kurátorství. Této tematice se budeme věnovat podrobněji níže. Druhou změnou je posun učitele do role průvodce či mentora studentů.

Na rozdíl od řady kritiků klasického školství si nemyslím, že by šlo o přežitý systém. Možnost mít vedle sebe člověka, který bude moci sloužit jako motivátor, mentor a bude předávat nikoli primárně znalosti, ale dovednosti a především postoje, je dle mého soudu nedocenitelná. A to i přesto, že celé vzdělávání směřuje (dle mého názoru jednoznačně správně) do personalizovaného prostředí, ve kterém budou vzdělávací obsah i forma přizpůsobeny na míru jednotlivým studentům.

S tím souvisí také úvahy nad tím, zda by nebylo efektivní přejít od modelu učení dle jednotlivých vědních disciplín k modelu, který by byl založený na kompetencích.[3] Každý student by mohl rozšiřovat portfolio svých kompetencí vlastním tempem, dle osobitého vkusu, zájmu a přístupu. Učitel by v takovém modelu plnil především roli určitého mentora, který s volbou vhodných „kompetenčních balíčků“ pomáhá.[4]

 

Tímto příspěvkem otevíráme blog projektu INTERES zaměřeného na práci s tablety ve školním prostředí. Začínáme přitom seriálem, který se věnuje digitálnímu informačnímu kurátortství, což je téma, které – dle našeho soudu – bude s rozvojem personalizovaného vzdělávání a integrace tabletů do vzdělávání, hrát stále větší roli.

Příspěvek byl napsán v rámci projektu INTERES. CZ.1.07/1.3.00/51.0035.


[1] BICHELMEYER, B. A.; HSU, Yu-chen. Individually-Guided Education and Problem-Based Learning: A Comparison of Pedagogical Approaches from Different Epistemological Views. Str. 77.

 

[2] SIEMENS, George. Connectivism: A learning theory for the digital age.International journal of instructional technology and distance learning. Str. 3

[3] MOORE, Alex. Teaching and learning: pedagogy, curriculum and culture. Str. 167.

[4] Srov. MIHAILIDIS, Paul; COHEN, James N. Exploring Curation as a core competency in digital and media literacy education. 


    hodnotili 3 uživatelé

6 komentáře k příspěvku

  1. avatar

    Pan Černý, ač inspirován Spomocníkem, brzy zapomíná, kde o tématu poprvé četl. Jen připomínám - Učitel jako online kurátor.

  2. avatar

    Pan Černý ví a bude na články hojně odkazovat v dalších dílech seriálu. Děkuje za odkaz! A poprvé o něm četl WHITTAKER, Steve. Personal information management: From information consumption to curation. http://doi.wiley.com/10.1002/aris.2011.1440450108

  3. avatar

    Výborně. Nebylo by lepší umístit přímo v modulu Články zde na RVP.CZ?

  4. avatar

    Hmmm... Tak tedy číslicově-poznatkový dozorce. Sémantická inflace a hyperkorektní tvary sloves.

  5. avatar

    Výrok o současné škole reagující s rozpaky a zpožděním, zejména pokud jej ob jednu větu předchází zmínka o Severní Americe, je zcela zavádějící. Rozpaky a zpoždění jsou pochopitelné pouze v situaci zcela sešněrovaného českého školství, kde každá škola (včetně soukromých!) je ušlápnutou pobočkou Ministerstva kotrmelců, se kterou si ministerští úředníci hrají na vojáčky. V lepším případě ministerským testovacím polygonem, kde si vzdělávací mesiáši ověřují svoje šílené nápady.

    "Role učitele se v současném školství rychle mění a transformuje." -- A když to necháme na Ministerstvu, bude se měnit ještě víc. Ale uváděné důvody pro změnu jsou falešné, a případná změna bude vypadat podle toho.

    "Protože jsou informace stále lépe dostupné (...), klesá význam pedagoga, který vystupuje jako ten, který má předávat sadu znalostí." -- Z dostupnosti informací nevyplývá změna role pedagoga. Informace jsou dostupnější, ale nespolehlivé a nevěrohodné.

    "Důležité je těmto informacím vytvářet kontext a budovat seznamy kvalitních, žákům dostupných zdrojů dat." -- Dobrý nápad, ale ani ten neřeší ten problém stoprocentně. A nevyjde to budování kontextu nastejno (co do pracnosti a rozsáhlosti výstupu) jako vytváření kompletní vlastní prezentace oněch znalostí?

    "Exponenciální růst dat a informací na internetu i v nejrůznějších oborových agregátech na jednu stanu zásadním způsobem zvyšuje dostupnost zajímavých a kvalitních dat, která mohou posloužit pro lepší informovanost, ale současně zvyšují nároky na posuzování relevance dat, jejich filtrování a zpřístupňování." -- Jinými slovy, jsme zpátky tam, kde jsme začali. Zdroje na webu může použít učitel, ale nemůže ty informace z webu předhodit studentům jen tak, bez vlastního odborného výkladu. Co je více důležité a co méně, co z čeho vyplývá.

    Tedy žádný kurátor, ale pořád stejný průvodce podávající svůj vlastní výklad.

  6. avatar

    [3] Přemýšlel jsem nad tím, ale mám pocit, že blog je živější a dynamičtější. Snad pod žádným svým článkem tady nemám pět komentářů a že je jich hodně přes stovku.
    [4] Ano, je to tak.
    [5] Nevím, co je "vytváření kompletní vlastní prezentace oněch znalostí" Právě proto, že informace prochází, kontextualizuje a doplňuje je nepředhazuje, ale doplňují jeho výklad. Často jdoucí za hranice školy. Problém s hledáním formy, obsahu i tváře školy jsou všude.

Přidejte komentář

Abyste mohli komentovat příspěvky, musíte být přihlášení.